Ani vlas!

Milý čtenáři, chtěl bych předeslat, že následující řádky jsou adresovány všem nemocným, nevyléčitelně nemocným, na smrt nemocným lidem.

    Když se takhle vážně nemocná osoba dostaví do nemocnice na vyšetření a lékaři zjistí skutečný stav a rozsah nemoci, pak zpravidla odcházejí se slovy: "Je to vážné, velmi vážné." A buď s obavami nebo bezostyšně konstatují: "Už není naděje na záchranu, není naděje na vyléčení." Není naděje.

   Přesto, že jsme v oboru medicíny ušli velký kus cesty, např. takový mor se stal v uvozovkách záležitostí středověku, rakovina se dá léčit, černý kašel je minulostí, s pravými neštovicemi jsme se již také vypořádali a malárie se u nás ve střední Evropě prakticky nevyskytuje, přesto existuje nemoc, pro kterou neexistuje prostor ani čas. Vyskytovala se vždy a všude. Tou nemocí je hřích, projevující se svévolí a důsledkem je bolest a smrt. Smrt duše a následně i těla.
Bible říká: "Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili." Řím. 5.12 Máš-li tuto nemoc, pak je to vážné, velmi vážné. Medicína nezná lék, lékaři jsou bezradní. Duše člověka se zmítá v trápení a v úzkostech, vysílená z životních bojů a zápasů, zklamaná a zraněná, hyne vzdálena od Boha a tělo slábne v bojích s nemocemi, zlo zvyky i únavou z námahy a lopocení. Umírají všichni – staří, mladí, bohatí i chudí, vzdělaní i nevzdělaní, někdo dříve a někdo později, ale umírají všichni do jednoho, i ti lékaři. Co s tím?

    Víš, je tu Bůh, tedy, abych byl přesný, Hospodin, stvořitel nebe i země, ten Svatý. A On je jiný než my lidé, je prostě jiný, naprosto jiný. Tam, kde lékař odchází se slovy: "už není naděje na záchranu" Bůh říká: "je tu naděje, naděje na uzdravení, naděje na záchranu, naděje na život – Ježíš Kristus." Tisíce nemocných na celém světě čekají s nadějí na to, že jim bude darován něčí orgán, aby jim mohl být transplantován do těla, protože ten jejich je nefunkční, nedá se již vyléčit. Nelze jej vyléčit! Jediná možnost je nový orgán a transplantace. Duše, tvá duše je přesně takhle nevyléčitelně nemocná.
    Tvá duše. Jediná možnost – transplantace. Ale kdo může darovat duši? Kdyby šlo o srdeční sval, kostní dřeň, nebo ledviny je tu šance. Možná to bude stát něčí život, možná budeš muset čekat, ale je tu databanka dárců a s trochou štěstí můžeš získat orgán třeba od nějakého člověka z druhého konce světa nebo od motorkáře, který nepřežil svou poslední jízdu. Ale duši? Kdo může darovat duši? Duši, které se říká srdce ve smyslu nejniternější podstaty člověka. To může jen Bůh.

    Bůh poslal z lásky k nám lidem svého Syna a on dobrovolně šel a daroval nám sebe samého, abychom mohli žít, abychom byly uzdraveni. On dal svůj život za náš. Zemřel, aby jsi mohl žít. Mar. 10.45. nám říká, že: "Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé." "Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?" Mar. 8.36-37 A u Ezechiele je psáno: "A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité." Ez. 36.26 I pro tebe je tu naděje na uzdravení, naděje na život a vzkříšení. Avšak přijmeš ji? Záleží jen na tobě. Tedy jdi, dej mu své srdce a nehřeš více, abys žil!

    Stalo se to o velikonocích. "Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši. A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo, A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala. A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým." Mat. 27.50-53

    Pán Ježíš zemřel za nás na Golgotě, ale třetí den vstal z mrtvých. On zvítězil nad smrtí. Ježíš řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít." Jan 11.25

    Neboj se ty, kdo jsi se svěřil do rukou Pána Ježíše Krista. On zachrání tvoji duši i tělo. Je s podivem, že i dnešní vědci zabývající se genetikou, konkrétně informacemi uloženými v DNA ač nevědomky potvrzují co říká slovo Boží. U Lukáše v 21. kap. v šestnáctém verši Pán Ježíš předpovídá, že: "zamordují některé z vás", ale hned ve verši 18. ujišťuje: "Ale ani vlas s hlavy vaší nezahyne." A proč? Proto, že: "Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni sečteny jsou. Protož nebojtež se, …" Luk. 12.7a.  I kdyby zbyl jen prach – Bůh tě stvořil a tak ví jak obnovit tvé tělo.

    Velikonoční neděle je svátkem vzkříšení těla. Boží slovo říká: "Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho." * I Kor. 15.13-23. Písmo nám říká, že tak jako všechno v Božím díle, i vzkříšení, má svůj řád (v daném pořadí). Je to jako o žních. Žeň trvala v Izraeli velmi dlouho – několik týdnů a byla rozdělena do tří částí. Podobně je tomu s Boží žní a shromažďováním do Božích stodol – (vzkříšením).

 

  1. Prvotina – první snopek obilí se hned po sklizení obětoval v chrámu Hospodinu - začátkem žně, prvním snopkem je Kristus a mnohá těla zesnulých svatých která vstala po jeho vzkříšení. Mat. 27.50-53, I Kor. 15.23
  2. Hlavní sklizeň – doba milosti
    "Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte." * I Tes. 4.14-18
  3. Dožínky – doba velikého soužení Zj. 14.12-13
    "Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. -To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let." * Zj. 20.4-6

Amen.

vyd. -apv-

Hodnocení


Komentáře

Komentáře již nelze přidávat