Světlo
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan 1.1,4-5,14*
Už Izajáš napsal: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Iz. 9.1,5
Ach my lidé, blouzniví pomatenci bloudící v temnotách svých vlastních srdcí. Potácíme se v zemi stínů a jsme pohlceni mrákotou smrti. Oklamáni svými představami, přeludy a klamem tohoto světa potácíme se v nejhlubší tmě vydáni napospas tomu zlému, který se jen směje. Tápeme v zajetí svých vlastních myšlenek a představ o životě. Motáme se v té smrtelné tmě jak v bludném kruhu. Jak slepci ve tmě šmátráme a hledáme čeho se uchopit a přitom bloudíme, klopýtáme a padáme. Bolestně hyneme v naprosté temnotě, svedeni představami a myšlenkami svých vlastních srdcí. A přitom nám bylo dáno světlo, ve kterém můžeme být šťastně živi. Tím světlem je Boží syn, Ježíš Kristus, který přišel s nebe na zem, aby nás vytrhnul z té příšerné temnoty a stínu smrti. Ježíš řekl: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." Jan 8.12 A přesto bloudíme a umíráme. Proč? Nechceme, prostě proto, že nechceme přijmout světlo, a Ježíš to ví. On sám říká: Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Jan 5.40 A On ví i proč nechceme. Objasňuje to u Jana 3.19. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Ta tma, o které je řeč, není jen kolem nás. Ale je přímo v nás. My lidé šíříme tu tmu, která vychází přímo z našich hříšných a zkažených srdcí. Naše skutky jsou převrácené a zlé. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky... atd. Matouš 15.19. A jádro celého problému tkví v tom, že tohle prostě nechceme přiznat. Zkrátka jsme pyšní. A Boží slovo nám jasně říká, že: Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. Přísloví 16.18. Takový člověk žije v převrácenosti. Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem. Přísloví 21.4. Takový člověk si myslí, že žije ve světle a přitom přebývá v nejhlubší tmě a hříchu. Je oklamán svým vlastním srdcem. Žije v klamu, naprosto přepólován. Zlé má za dobré, a dobré za zlé. Ale běda: Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou. Iz. 5.20-21.
Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle. Jan 5.35 Ale přijít ke světlu není jen tak. Vykládáme si to velmi špatně, když přicházíme jednou za rok, za čas nebo třeba i každý týden, abychom se na chvíli "poradovali" v Božím světle. Prostě jen tak, nezávazně se pobavit, a pak? … Pak si opět jdeme svou cestou zpět do tmy, kde trávíme nerušeně svůj každodenní život, až do chvíle, kdy se přijdeme zase trochu "poradovat" k onomu světlu. Ale pozor - ne moc blízko, ne na dlouho a zásadně s dokonale uzavřeným a uzamčeným srdcem, aby ani jediný paprsek Božího světla nemohl dál, než do předsíně aby snad něco nemilého (co ovšem nadevše milujeme) nevyšlo na světlo! Je to naprosto povrchní, sobecký a falešný vztah. Myslíme si, že to můžeme hrát takříkajíc na obě strany. Ale mýlíme se. Klameme sami sebe. Jsme pokrytci, kteří uvízli ve své vlastní pasti. Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. ... Luk. 16.13a.
A jestli si myslíme, že snad Boha oklameme, že to neprohlédne, opět šálíme jen sami sebe. Už král David, (a nejen on) až příliš dobře věděl a Hospodinu vyznal: Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. Ž. 69.6. A v knize Židům 4.13 můžeme zcela jasně a otevřeně číst: Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Pamatuj: Bůh nikdy nepřistoupí na tuto hru. Takové chování je mu ohavností. Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Gal. 6.7
Ale bděte vy kdo jste opravdovými dětmi světla! Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. Nemějte s takovými nic společného. Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Rozlišujte, co se líbí Pánu; neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte. Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí, je hanba i jen mluvit. Všechno, co je vystaveno světlu, však vychází najevo a všechno, co vychází najevo, se stává jasným. Proto je řečeno: "Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus!" Ef. 5.6-14*
Pán Bůh zná dokonale každé srdce, i to tvoje a dobře ví jsi-li jeho nebo ne, právě tak jako to víš i ty. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne. Jan 10.14 A proto mohl říci a říká:
"Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli:... Mat. 23.2-5a 13
Ježíš říká: Je to všechno jen na oko – ješitná pýcha. Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Jak. 4.16* Ano, přišli jste ke světlu, ale nikdy jste ho nenechali vejít do svého srdce. Získali jste tělesné (rozumové) poznání světla, ale ne to duchovní, opravdové, niterné. Boží světlo jste do svého srdce nikdy nepřijali. Vy nevěříte, protože nečiníte! Nebo snad nevíte, že víra bez skutků je mrtvá? Jak. 2.26
Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili." Luk. 11.52
Ježíš Kristus dále poznamenává: Říkáte, že máte poznání a všechno víte. Pak jste ale odsoudili sami sebe, přesně podle písma zapsaného u Jakuba 4.17* - Všechno takové chlubení je zlé. Umět jednat správně, ale nejednat je hřích.
Mnozí mi řeknou v onen den: "Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?" A tehdy já prohlásím: "Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti." Mat. 7.22-23
O vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. Jan 5.42
Je tu ještě jedna otázka: Proč? Proč se tak chováme? Co z toho máme neustále se přetvařovat, tělesně usilovat a po svém bojovat? Taková převrácenost. Přesně jako tělesný svět. Je to naše přízemní (živočišná) žádost, urvat pro sebe co se dá. Je to pro mrzký zisk. Chceme získat cokoliv: úctu, vážnost, moc, slávu, peníze, i to nebe, ale po svém. Tito lidé s porušenou myslí a zbavení pravdy se domnívají, že zbožnost je zdrojem zisku. I. Tim. 6.5b*
Jen brát a brát, urvat co se dá, to není ovocem světla. Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo je psáno: "Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil"? Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: "Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost." Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. Jak. 4.1-10
Není jiné cesty. Chceš-li nebe, věčný život, radost a pokoj, pak není jiné cesty než se pokořit před Pánem Ježíšem, spasitelem světa. Po svém nic nezmůžeš, nic si nevydupeš. Nic nezískáš svou silou, ani lstí. Nevzdoruj. Nebuď jak malé nerozumné dítě. Bůh tě volá ze tmy a říše smrti do světla a slávy nebe. Nabízí ti úžasnou milost. Stačí ji pokorně přijmout a ve vší tichosti se odevzdat Pánu Ježíši a najdeš pokoj, který nemůže dát celý svět.
Pán Bůh ti v tom požehnej.
Amen.
Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. Matouš 16.25
vyd.-apv-
*) označené texty jsou z překladu NBK
http://www.psanojest.cz
