Velikonoce

„A není v žádném jiném spasení, neboť není jiného jména pod nebem daného lidem skrze kterého bychom mohli spaseni býti.“ Sk 4,12.

Ježíš Kristus byl obětován, aby smazal tvůj a můj hřích, aby všechno stvoření smířil s Bohem Otcem, aby spasil a zachránil to co bylo zahynulo. Ano, podal všemu stvoření svou spásnou ruku. Otevřel nám nebe, doslova a dopísmene, otevřel nám nebe a to „tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu to jest tělo své.“ Žd 10,20 - skrze svou oběť na kříži. „Protož je-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly a nové všecko učiněno jest.“ 2.Kor. 5,17. Ale co se to tehdy vlastně stalo, co se to odehrálo tenkrát při ukřižování Pána Ježíše Krista? Jaká nová cesta? Jaké nové stvoření? Co to znamená nové všechno učiněno jest?

Na první otázku – Jaká nová cesta? – odpověď povětšinou známe. Najdeme ji v Janově evangeliu. „Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta i pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ J 14,6

Na druhou otázku – Jaké nové stvoření? – Jistě také pohotově odpovíme, protože je to také základní otázka nového života. Odpověď najdeme opět u Jana v Ježíšově rozhovoru s Nikodémem. „Odpověděl Ježíš: Amen, amen, pravím tobě: Nenarodíl-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vjíti do království Božího. Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, Duch jest. Nediv se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi.“ J 3,5-7

Co ale znamená ono – Nové všechno učiněno jest? – Co se vlastně dělo během těch dnů, když byl Ježíš v hrobě, kdy se zdálo, že je všemu konec? Bůh v Ježíši koná, jedná a tvoří, i když je to lidským očím skryto a to nejen tehdy o velikonocích, ale i dnes!

U Jana v 1.kap.11. verši je psáno: „Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho.“ Špatným pochopením tohoto slova se může stát, že nabydeme mylné představy o Kristově spásném díle. To, že ho vlastní nepřijali, neznamená, že Pán Ježíš zemřel pouze za ty, kteří se narodili po Kristu (rozuměj v letech 0-2005 našeho letopočtu), tedy za děti nového zákona, za církev. Ne – Ježíš Kristus zemřel za každého člověka. Adamem počínaje a námi konče. Úvodní verš Sk 4,12 říká: Nikdo nemůže být spasen, než skrze obět Pána Ježíše Krista. Ano, je zcela jedno v jaké době člověk žil či žije, zda je to doba novozákonní, starozákonní či období před potopou. Ježíš Kristus není omezen ničím ani prostorem ani časem. Jeho spasení dosáhne na každé místo a do každé doby.

U Jana 14,6 je psáno: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Kdo chce do nebe, musí jít přes Golgatu, přes jediného prostředníka mezi člověkem a Bohem, přes Ježíše Krista, Spasitele světa, neboť On sám říká: „Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude a vejde i vyjde a pastvu nalezne.“ J 10,9

Nic nepomůže církvi známost evangelia či zbožnost bez Krista, právě tak jako nepomohlo starozákonnímu lidu Izraele dodržování zákona a obětního řádu bez pravé oběti – bez Krista. Ani předpotopní svět, který měl svědectví o Bohu a ráji od toho, který v něm žil a který přímo s Bohem mluvil, od Adama. Nebude se moci vrátit do ráje jinou cestou a jinými dveřmi než těmi zvanými Kristus. Dokonce i pronárody, pohané a lidé kteří nikdy neslyšeli o Bohu, zákonu, Kristu či evangeliu nevejdou do nebe než skrze Pána Ježíše. Boží slovo k tomu říká, že: „Není přijímání osob u Boha. Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou, a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou. (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedliví jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedliví budou. Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou.Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.) V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista.“ Ř 2,11-16. Proto je psáno: „Láska zajisté Kristova víže (spojuje) nás.“ 2. Kor. 5,14. Společný jmenovatel pro ty, kdo budou v nebi je Ježíš Kristus. On nás spojuje, svazuje všechny dohromady, váže a táhne do nebe. „A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.“ J 12,32. Ne my a naše láska, ale On a jeho láska. To je to co nás všechny sjednocuje – děti, dospělé, mladé, staré, muže, ženy, černé, bílé, rodiny, sbory, církve, starozákonní lid i předpotopní svět. Ano všechno je jinak, než bylo před ukřižováním Pána Ježíše. On učinil docela nového, On spasil a zachránil, spojil a sjednotil. To bylo Božím záměrem od samého prvopočátku, jak nám sděluje 1. Moj. 3,15 : „Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím, ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.“, ale uskutečněno to bylo téměř po 4 tisíciletích na Golgatě prostřednictvím Pána Ježíše Krista.

V 1. Sam. 2. kap. v 1-10 verši můžeme číst překrásné a vzácné proroctví o díle spásy, které vyřkla z popudu Ducha svatého Anna, manželka Elkánova a maminka Samuelova. Tam je mimo jiné napsáno v 6. verši: „Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.“ Tady bychom se měli zastavit, co je zde vlastně řečeno? Mluví se zde prorocky o tom co vyznává David v Žalmu 16,8-11: „Představuji Hospodina před obličej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. Z té příčiny rozveselilo se srdce mé a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude. Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. Známou učiníš mi cestu života, sytost hojného veselí jest před obličejem tvým a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.“ Nenecháš duše mé v pekle. Všichni kdo zemřeli před ukřižováním Pána Ježíše sestoupili do říše mrtvých, do podsvětí – kraličtí překládají peklo. Na tomto místě čekají duše zemřelých na svůj úděl, jak je psáno u Lukáše v 16. kap. 19-31 viz. Podobenství o bohači a Lazarovi. Toto místo je rozděleno velkou propastí, která oddělovala ty, kdo zemřeli ve víře od těch kteří zemřeli jako nevěrci. Říše mrtvých, tedy peklo, podsvětí (hádes), to je to místo o kterém David říká: „Nenecháš duše mé v pekle.“ To, že nejen David nevstoupil po své smrti do nebe, ale v tato místa, potvrzuje i apoštol Pavel ve Sk 2.kap. 25-34. „Neboť David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé.“(34.verš). V pravdě na něj Kristus nezapomněl a ani na ostatní jako je Ábel nebo Noe, Job či Abraham, Lot, Josef, Daniel atd., ale museli počkat na to až se otevřou „dveře“ a uvolní tak vstup na „jedinou cestu“ – Ježíše Krista viz. Jan 10,9 a 14,6.

Kristus zemřel, spravedlivý za nespravedlivé, tím zvítězil nad mocnostmi zla. Sestoupil do pekla - říše mrtvých, aby kázal evangelium všem mrtvým a vysvobodil a vytrhl duše z pekla – zajal zajaté smrtí a peklem. Takhle nějak to vypadalo: sestoupil dolů do podsvětí a zvolal „Davide přišel jsem pro tebe pojď. Jobe, Jobe vstaň a následuj mne. Abrahame jdeme domů.“ A peklo nemohlo podržet duší vykoupených, tak bylo otevřeno nebe. To učinil Ježíš na Golgatě viz. Mt 12,29: „Aneb kterak, kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného a teprv by dům jeho obloupiti mohl?“

1.Pt.3,18-22: „Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen Duchem. Skrze něhož i těm, kteříž jsou v žaláři, duchům, přišed, kázal. Tehdáž nepovolným, když ono jednou očekávala Boží snášelivost za dnů Noé, když dělán byl koráb, v kterémžto málo, to jest osm duší , zachováno jest u vodě. K čemuž připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špíny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista. Kterýž všed v nebe, jest na pravici Boží, podmaniv sobě anděly, i mocnosti, i moci.“

1.Pt. 4,6 „Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podlé lidí z strany těla, ale živi byli podle Boha duchem.“

Ef. 4,8-10 „Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země? Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.“

Kol.2,15 „ A obloupiv knížatstva, i moci vedl je na odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze něj.“

Všem věrným a jen věrným (žádný očistec, jen ti kdo zemřeli u víře) dal Ježíš Kristus roucha spasení, čistá, bílá a zářící, neboť je obmyl svou svatou krví a odvedl je k Otci do nebeských příbytků viz. Iz. 61,10: „Velice se budu radovati v Hospodinu, a plesati bude duše má v Bohu mém, nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha, kterýž se strojí ozdobně, a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými.“ a Iz.1,18: „Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí, budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“

Zj. 6,9-11: „A když otevřel pečeť pátou, viděl jsem pod oltářem duše zmordovaných pro slovo Boží a pro svědectví, kteréž vydávali. I volali hlasem velikým , řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš, a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi? Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordování býti mají, jako i oni.“

Vše se změnilo, od tohoto okamžiku již nesestupuje duše mrtvého do pekla (podsvětí), ale rovnou do nebe. Luk.23,43 „I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.“

J 14,1-6: „Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. A kam já jdu, víte, i cestu víte. Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti? Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“

1.Kor. 5 (celá kapitola)

Filip.1,23: „K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo.“

1. Tes. 4,17: „Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ To je dílo, které vykonal náš Spasitel v době velikonoc po svém ukřižování a před svým zmrtvýchvstání. Amen!

A třetího dne dokonal….Když bylo vzkříšeno a obživeno i tělo Ježíše Krista na znamení nejen spásy duše, ale i těla. Neb Job praví 19,25-26: „Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.“

Sk 13,38-41: „Protož známo vám buď, muži bratři, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů. A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto, každý kdož věří, bývá ospravedlněn. Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v prorocích povědíno: vizte potupníci, a podivte se, a na nic přiďte, nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, byť vám kdo o něm vypravoval.“

vyd. -apv-

http://www.psanojest.cz

evaluation

Komentáre

comments closed