Aj stojímť u dveří a tluku

Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dveře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.

Jak nádherný obraz Boží lásky a sklonění se k člověku je v tomto oddíle písma svatého. To co je nám zde sděleno vlastně souvisí s textem z Matouše 18,11. Přišel zajisté syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. Člověk zhřešil proti Bohu Otci a odešel z jeho přítomnosti, z domu světla do tmy světa. Tím je ovšem nenávratně ztracen – zahynul, protože ve tmě tohoto světa je ohrožován nejen ďáblem, který obchází jako lev řvoucí a hledá koho by sežral 1. Pet. 5,8, ale také svou porušeností, tělesností a převráceností svého srdce – ano svou vlastní hříšností - neboť není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Řím. 3,23. Co teď? Jak se vrátit do domu světla, do domu slávy Boží – jak se smířit s Otcem? Bible říká, že odplata za hřích je smrt Řím. 6,23, a to nejen ta tělesná, ale především ta duchovní. To, že jsme odešli od Boha Otce je naše smrt. Bez něho se nedá žít. Bible k tomu říká: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo Byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všecky věci skrze ně učiněni jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V něm život byl, a život byl světlo lidí. Jan 1,1–4.

Bůh stvořil svět viditelný i neviditelný, anděly i člověka. Všemu dává život, a také vše při životě zachovává (Ž. 36,7) a my Jej opustili? To je vskutku konec, náš konec. Ovšem tou největší tragédií je, že mi lidé si to ve své naprosté převrácenosti, hrdosti a pýše vůbec neuvědomujeme, nepřipouštíme si to, ba co víc. Jsme přesvědčeni, že si stačíme sami, nechceme se vrátit, vůbec Boha nepotřebujeme a tedy ani nehledáme. A tak platí ono slovo z ep. Římanům 3,10-12: Psáno jest: Není spravedlivého, ani jednoho. Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. Všichni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou: není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

Onu otázku „Co teď?“ a „Jak se vrátit do domu světla?“ jsme si tedy nekladli my lidé, ale Bůh. On se zabýval touto otázkou. Nás to nezajímalo. Byl to On koho to bolelo, On kdo plakal nad naší ztraceností, On kdo si „dělal starosti o nás“ . On věděl co se vlastně stalo, věděl o naší vině a přesto jsme mu nebyli lhostejní. Nenechal nás napospas spravedlivé odplatě a trestu za náš hřích. On nás miloval, a hledal cestu ke smíření a nápravě všech věcí. A tak našel způsob záchrany. Bůh se rozhodl zemřít ve svém Synu Ježíši Kristu, abychom mi lidé mohli žít. Odplata za hřích je smrt. Řím. 6,23.

Nešlo to jinak. Bůh se rozhodl, že nás vykoupí, že prostě zaplatí tu hroznou cenu za náš hřích On sám, v Ježíši Kristu. A tak poslal svého jediného Syna aby zemřel místo nás. On učinil ten první, nepostradatelný a zásadní krok k naší záchraně a jedná tak dodnes. Jak to dodnes? Totiž my lidé jsme se nezměnili. Jsme stále stejní a ani dnes se neptáme po Bohu. Nehledáme Jej. A tak je to opět On kdo činí první krok a přichází za námi prostřednictvím Ducha svatého a přináší nám evangelium – dobrou zprávu o naší záchraně o tom, že za nás zemřel na golgatě, že nás vykoupil z moci hříchu a smířil nás se sebou samým, že se smíme vrátit do domu světla, že nás stále miluje a chce být s námi. Ano nabízí nám život, nabízí nám spásu. Toto vše, a ještě mnohý další Boží dar a požehnání se skrývá za oním: Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dveře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.

Slyšíš duše Pánu Bohu tak milá, slyšíš jeho volání? Co odpovíš ty, kdo mu ještě nepatříš? On tě volá, On tě hledá? On tě miluje. Má s tebou ty nejlepší úmysly. Odevzdáš se mu? Řekneš: tady jsem, dávám ti svůj život Pane Ježíši, staň se mým Pánem.

Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti Jer. 29.11 *.

Aj, stojímť u dveří, a tluku.

Ale jak to? To ťukání, a to tiché volání neustává. Odkud to je? Proč je ten hlas stále slyšet, a ke komu ještě volá? To ne. To je snad omyl? Já? Vždyť já jsem se ti odevzdal již dávno. Pane to je snad mýlka. Ale ne milá duše, není to omyl. Jen čti, čti pozorně na čí srdce se tu ťuká? Přečti si to celé v souvislosti. Andělu pak církve Laodicenské piš:…Jan 3,14–22. Tady není ani řeči o srdci těch, kteří mne neznají. Naopak. Zde je řeč k církvi a tedy k tobě milý křesťane. Vímť skutky tvé,… Já Hospodin tě znám do posledního detailu. Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou Mat. 10,30. Znám všecky tvoje myšlenky i skutky, dobré i zlé, ty vykonané i ty budoucí ještě neuskutečněné. Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš Ž 139,2–4. Já vidím do hlouby tvého srdce. Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu? Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho Jer. 17,9–10.

Já stojím u dveří tvého srdce a tluču. Stojím tu proto, protože tě stále velmi miluji a i přesto, že tu stojím už dlouho, mám stále o tebe zájem. Ano je to už dávno, kdy jsi my řekl poté co jsem tě našel a zachránil, poté co jsem ti požehnal a zbohatil: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji – odejdi. A já jsem volal ke svému otci jako tenkrát: Otče, odpusť jim, neboť nevědí co činí Luk. 23,34. Ani ty nevíš, že jsi bídný, nevidíš svou bídu, svou mizérii, chudobu, nahotu a slepotu, kterou vidím Já, spytatel srdcí. Ale radím ti, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl. Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci – rozhorliž se tedy, a čiň pokání.

Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dveře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho. Kdo má uši, slyš co Duch praví církvím. Zj 3,17–22.

Avšak to naše lstivé srdce a nejpřevrácenější nám říká. Ne, se mnou je vše v pořádku. To tento svět potřebuje Krista, ten potřebuje spasit a zachránit, snad také moji bližní by mněli se sebou něco dělat, a ovšem také můj bratr potřebuje obnovu v pokání. Ale já? To je troufalost a nehoráznost takto o mně smýšlet. To je přinejmenším nelaskavé a povýšenecké, není-li to přímo zákeřný útok na mou osobu s cílem očernit, pomluvit, pošpinit můj křesťanský život, či snad ještě něco horšího. To, a možná ještě mnohem víc říká naše srdce. Ale člověče! Komu budeš naslouchat a komu věřit? Svému lstivému srdci, a nebo tomu co Duch praví církvím, co říká Ten, jenž je zpytatelem našich převrácených a lstivých srdcí? Bible jasně říká, že Bůh láska jest a láska z Boha pochází 1. Jan 4,7-8. Myslíš tedy, že ti chce Bůh ublížit, nebo že snad neříká pravdu? Vždyť je psáno: Bůh pravdomluvný jest Jan 3.33.

To co je napsáno v knize Zjevení 3,14–22 je prorocké slovo, ostatně jako celá Bible. Písmo říká: Bohu se klaněj! Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví. Zj 19,10b. Vpravdě je zde prorocky předpovězeno samotným Pánem Bohem to, co potká církev ke konci času. Bude to stejné jako v Laodikei. V církvi dojde k hrozné věci. Odpadne od Krista a to tím nejstrašnějším způsobem. Ochladne její vztah k Pánu Ježíši. Zvlažní, otupí, zlhostejní. Nejen, že se stane opuštěnou (…nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem a žádného nepotřebuji…), ale tím, že toto učiní, upadne do hrozné bídy. Její stav bude doslova mizerný. Stane se opuštěnou, chudou, nahou, a ke všemu slepou! Ale to není vše. Právě proto, že bude slepá, oklamaná ďáblem a pýchou svého srdce její hrozná rána a bída se dovrší v tom, že podlehne bludu, a nic netušíc bude žít v sebeklamu ujišťujíc sama sebe o pravosti a ryzosti své víry, svého spasení a svých skutků, neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím. Zj 18,7. Bude naprosto netečná a lhostejná k Ježíšovu volání, aby prohlédla, aby se vzpamatovala a činila pokání. Boží pravda, která jediná může vysvobodit se jí stane nelaskavou, nepříjemnou, tvrdou ba nesnesitelnou. A to tak nesnesitelnou (pro obviňování Ducha svatého z hříchů), že jí pohrdne a pro „klid“ svého srdce se Pravdy zbaví a uchýlí se k prázdným bezvýznamným řečem, k pokrytectví, bludu a lži, přesně podle přání svého převráceného srdce. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí. 2. Tim. 4,3–4.

Jestliže by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dveře…. „Jestliže“ - co se skrývá za tímto slovem? Ano i sám Pán Ježíš jakoby „ztrácel“ naději nato, že ještě bude někdo slyšet. A přesto stojí u dveří, u dveří právě tvého srdce, klepe a volá. Milá duše slyšíš? A zda-li také otevřeš? V následujícím verši je psáno: Kdo zvítězí bude zachráněn a odměněn. Ne, ne všichni kdo slyší, ale jen ti co otevřou a vytrvají ve víře až dokonce. Ano, pouze vítězové, ti kdo zvítězí nad svým srdcem a nad svody, lží a klamem ďáblovým. Budeš stát jednou v řadách vítězů? Zvítěz! Otevři Pánu Ježíši, který tě miluje, který tě chce zachránit a ochránit v této zlé době. Pravdivost, věrnost a vážnost toho to prorockého slova, je nám v písmu potvrzena i na jiných místech např:

  • Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní. Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není. Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli Boha. Mající způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce, a od takových se odvracuj. 2. Tim. 3,1–5
  • Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane den Páně, než až prve přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení. 2. Tes. 2,3

ale také v předpovědi Pána Ježíše zapsané u Matouše 24,12 - A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých. Ustydne, ochladne náš vřelý vztah k Ježíši Kristu, našemu Pánu a Spasiteli. Církev se ve své většině stane tak pyšnou, zvrácenou a odpornou, že sám Pán Ježíš k tomu říká: Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys studený byl anebo horký. A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhnu tě z úst svých. Vlažný, ta nejhorší možnost říká Pán Ježíš – vlažný! Pán Ježíš k tomu na jiném místě říká toto: Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se, a nečinil podle vůle jeho, bit bude velmi. Ale kterýž neznal, a hodné věci trestání činil, bit bude méně. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť jsou mnoho poručili, víceť požádají od něho. Jinými slovy:

  1. Ten, kdo je studený (neobrácený, nevěřící), bude bit, bude odsouzen a potrestán.
  2. Ten, kdo je horký (kdo je nejen znovuzrozený, ale kdo má opravdový a vřelý vztah k Pánu Ježíši, kdo dodržuje přikázání Páně a v jehož srdci Pán Ježíš Kristus Přebývá viz. Jan. 14,23), bude spasen, zachráněn a odměněn.
  3. Ale ten, kdo poznal vůli Boží, avšak se nepřipravoval (nebyl hotov) a nejednal podle jeho vůle, ale ochladl, stal se pasivním a lhostejným vůči jeho hlasu, (jeho lásce) to je ten, kdo bude nejen odsouzen a bit, ale bude bit velmi.

To je ten vlažný!

Zamysli se nyní milá duše nad stavem svého srdce. Zamysli se nad tím, jak jsi s radostí přijal Pána Ježíše, na počátek svého chození s ním. Vzpomeň si na pokoj ve svém srdci, na tu blaženost, radost a zápal. A co dnes? Bible říká: Protož jakož jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte. Máš ve svém srdci tentýž pokoj s Bohem jako tenkrát při svém obrácení? Jsi stále tak blažený, šťastný a radostný? Hoříš víc a více pro Krista? Toužíš po jeho blízkosti? Žalmista vyznává: Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Ž. 42,2–3 *. Musíš jej mít ve svém srdci stůj co stůj? V jedné staré duchovní písni stojí: Ó já tě musím míti, chci-li šťasten býti … . Nevydržíš ani jeden den bez jeho blízkosti? Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. Ž 84,11. Jsi v něm, v Kristu? Ne. Ne u něj nebo vedle něj, ale v něm. Tak blízko, až jsi splynul s ním, jak je psáno v Kol. 3,3 Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s Kristem v Bohu.

Apoštol Pavel připodobňuje následování Krista k závodníku, k běžci, který závodí na olympijských hrách. Dnes v těchto závodech či disciplínách rozhodují o vítězství tisíciny sekundy. Ano, měl vítězství na dosah ruky, ale nezvítězil o zlomek sekundy. Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! 1. Kor. 9,24. Nebo jiná olympijská disciplína – hokej. Fandíme naplno našemu družstvu. Do konce zápasu zbývají 2 minuty. Stav hry je 3:3. Útočník vypálí na branku. Nádherná střela. Byla to „dělovka“, ale o několik centimetrů minula levou tyčku soupeřovy branky. Bylo to opravdu o fous. Těsně vedle. Co chybělo? Jen tak, tak. Ale těsně vedle, ať je to jakkoli těsné je a bude vždy jen a pouze vedle. Žádný užitek z toho není, protože nebyl zasažen cíl. Minuli jsme, i když těsně. Sám Ježíš k tomu říká: A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati. Mar. 12,34. Jsi v něm, a nebo stojíš vedle? Snad ne tak daleko, ale přece vedle, pak udělej to, co je psáno u Jakuba 4,8 -Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, jenž jste dvojité mysli. Jestliže se k Pánu takto přiblížíš a otevřeš mu své srdce, i on se přiblíží k tobě. Přeci je psáno, že vstoupí a bude s tebou večeřet. Snad máš ve svém srdci obavu otevřít a říkáš si. Nemám co nabídnout. Možná, že vše cos dostal od svého Boha jsi promrhal, jako ten marnotratný syn. Přesto otevři, otevři a vrať se jako onen marnotratný syn. Pán Bůh tě vyhlíží a čeká kdy se navrátíš. Chce tě opět přijmout. Chce tě učinit opět bohatým v Kristu, radostným a šťastným. On má co nabídnout, dá ti dary a pohostí tě. Nevěříš? Tak čti: Tu šel do sebe a řekl: „Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.“ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“ Ale otec rozkázal svým služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ A začali se veselit. Luk. 15,11–24 *. Už věříš? Věř! Jdi do sebe jako ten marnotratný syn, čiň pokání a vrať se, abys mohl být opět zachráněn a šťasten. To první co dá Pán Bůh do pořádku a čím tě obdaruje je roucho, oděv a to ne ledajaký: Velice se budu radovati v Hospodinu, a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha, kterýž se strojí ozdobně, a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými. Iz. 61,10. To ale není vše. Bůh má pro tebe ještě další dary. U Otce je totiž hojnost, hojnost všeho dobrého včetně prostřeného stolu. Písmo říká u Jakuba 1,17.*: Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. A v 1. Kor. 1,5–7 stojí: Děkuji Bohu svému vždycky za vás pro tu milost Boží, kteráž dána jest vám v Kristu Ježíši, Že ve všem obohaceni jste v něm, v každém slovu a ve všelikém umění, Jakož svědectví Kristovo upevněno jest mezi vámi,Takže nemáte žádného nedostatku ve všeliké milosti, očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista.

Snad jsi sešel z cesty, padl, zhřešil, zapomněl na Boha, odvrátil se. To je zlé, ale právě všechno to ti chce tvůj nebeský Otec odpustit. Tak neváhej a jdi, padni na kolena a volej k Bohu o slitování. Vyznej svůj hřích a otevři mu své srdce. Nepropásni tuto vzácnou, velkorysou nabídku. Ta příležitost už se nemusí opakovat. Čti co je psáno u Marka 3,28–29.: Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. Jestliže teď slyšíš ve svém srdci hlas, víš kdo to volá – „Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dveře…“ . Víš kdo tu mluví? Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. Zj 3,22. Snad právě ty jsi tím údem církve ke kterému dnes Duch volá. Neváhej mu otevřít. Bůh ti chce odpustit. Udělej to jako Zacheus. Ihned - bez váhání a s radostí – a budeš šťastný jako on – Luk. 19,1-10.*: Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Možná, že máš ještě jednu obavu. Co tomu řeknou lidé? Co si o mně pomyslí? Takový hříšník. To je ještě poslední útok našeho převráceného srdce, pekla a říše zla, jejich poslední možnost, poslední lest jak ti zabránit ve spáse a v dosažení milosti. Neposlouchej ten hlas. Je to klam a podvod. I Zacheus slyšel „On je hostem u hříšného člověka.“, ale nezaváhal. Rozhodl. se poslechnout Pána Ježíše, a učinil to rychle. Neboť písmo říká, že jsme všichni hříšníci: Všichni zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. Řím. 3,23. To co slyšel Zacheus byla slepá pýcha člověka, slepá ke svým vlastním hříchům. Proto nehleď nalevo, ani napravo, ale rychle učiň to co Zacheus. A pamatuj, že: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Jak. 4,6.

Proto, jak říká Duch svatý: ,Jestliže dnes uslyšíte jeho Hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru… Žid. 3,7–8a *.

Kéž by se tě dotklo jeho volání. Kéž by si byl zkroušený dnes tímto slovem. Neboť blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce zkroušeného, a potřeným v duchu spomáhá. Ž. 34,19. Pán Ježíš Kristus řekl: Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu.

Co zbývá dodat na závěr. Snad jen jedno. Věřím, že i dnes má Pán Bůh svůj počet těch, kteří ještě nesklonili svá kolena před pánem tohoto světa, před tím zlým, který činí v synech vzpoury (Ef. 2.2.) a před duchem antikrista, tak jako za dob Eliášových zachoval Hospodin v Izraeli sedm tisíc těch, kteří neskláněli svá kolena před Baálem. 1 Král. 19.18. Je to boj, zápas na život a na smrt. Mnohdy je to těžké, velmi těžké. Zkoušky, trápení, bolest a utrpení. Někdy nevidíš ani na krok před sebe. Ztrácíš trpělivost i naději. A někdy to zajde až tak daleko, že musíš volat jako onen muž z Markova evangélia 9.24. :A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé, protože se ztrácí i tvá víra. Ale neboj se duše Pánu Bohu milá a drahá, protože Pán Bůh u Izaiáše 41.10 říká: Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. Neboj se tedy. On nedopustí zkoušku nad naše síly, neboť budeš-li skryt v Bohu, vše překonáš a obstojíš, protože on bude tvou silou. Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová Ž. 46,2. Mojžíš říká lidu Izraelskému, když se bál Egyptských: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky. Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete 2. Moj. 14,13–14.

A tak, blahoslavená každá duše věrná, spravedlivá a svatá. Pán tě velmi miluje a má v tobě své zvláštní zalíbení a proto i tobě říká: Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě. A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho Zj. 22,11–12. Ano, posvěť se ještě a stůj na stráži, aby se ti nepřihodilo nic z toho co je psáno v onom proroctví Páně ze Zjevení Janova 3.14 – 22., ale abys obstál a zvítězil. A tak buď věrný, poslušný, tichý a pokorný. Pamatuj, že máš mnoho nepřátel: ďábla, tělo, svět, ale nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu? Jer. 17.9.

Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno; Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte. Mar. 13,35–37.

vyd. -apv-

http://www.psanojest.cz

*) verše označené * jsou z ekumenického překladu

Hodnocení

Komentáře

Komentáře již nelze přidávat