Pokoj Boží
Jednoho jest nám potřebí, a to dojít naplnění ve svém životě a dosáhnout pokoje a míru pro svou duši a v tomto pokoji zůstat. Křesťan by v tomto okamžiku mohl namítnout, že: „já už pokoj mám“ a tedy následující slovo bude k nevěřícím, neobráceným lidem. Ale opak je pravdou. Nejen k neobráceným, ale právě k tobě milý křesťane, je adresováno toto volání. Máš pokoj Boží?
A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním (s Ježíšem). Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí. A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme? I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry? I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho? Mar. 4, 36 - 41
Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář." Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul. Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: "Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme." Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: "Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí." Losovali tedy a los padl na Jonáše. Řekli mu: "Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?" Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu." Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: "Cos to udělal?" Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl. Zeptali se ho: "Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo napokoji?" Neboť moře se stále více bouřilo. Odpověděl jim: "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně." Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc. Volali tedy k Hospodinu: "Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš." I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby. Jon. 1, 1 - 16. ekumenický překlad
Dva muži se plavili po moři. Oba dva se dostali do veliké bouře a oba dva v té bouři klidně spali – měli pokoj. Avšak jeden měl pokoj pravý, a ten druhý pokoj falešný. Ano, jak pravdivé je ono úsloví: když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Ten první, Ježíš Kristus se u víře a vědomí Boží vůle v pokoře a v poslušnosti vydal do Boží Otcovské ruky a proto zažíval pokoj Boží, převyšující všeliký lidský rozum. Onen druhý muž Jonáš, znal také Boží vůli, ale jednal svévolně a v neposlušnosti utíkal před Boží tváří, a přesto v klidu spal svůj spánek smrti užívajíc si svého falešného pokoje, ujišťujíc sám sebe o správnosti svého počínání a říkající si, že „všechno“ dobře dopadne. Jonáš oklamal sám sebe a zaměnil pokoj Boží za výše uvedený klam a „dobrý“ pocit, a snil svůj sen o „pravém pokoji“
A co ty milá duše, jaký je tvůj pokoj? Máš v skutku jistotu spasení? Jsi plna Ducha svatého, který je dárcem onoho pravého Božího pokoje? Znáš Ježíše Krista nebo znáš jen bibli, máš dobrý pocit a jsi si sama sebou jista?
Co vlastně máš ? Neochvějný, rozjařilý pokoj bláznů, který tě zabije, nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. Př. 1, 32 a nebo pokoj dětí Božích pokorně s tichostí důvěřujících svému Pánu, který opatruje, chrání a dává život i když duše často zakouší strach a úzkost? A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Filipským 4, 7
Jaký je tvůj pokoj? Je to pokoj s Bohem nebo pokoj se světem? To je příliš vážná otázka nato, abys ji přešel mávnutím ruky nebo unáhlenou, či lehkovážnou odpovědí. Mnozí zaměnili pokoj za Pokoj. Máš-li ten pravý pokoj Boží, blahoslavený jsi. Zůstávej stále v tomto pokoji: Jakož miloval mne Otec, tak i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém. Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování... Jan. 15, 9 - 10a.
Avšak tvůj vztah s Bohem není v pořádku, nemáš-li Jeho pokoj. A je jedno, jestli jsi ho nikdy neměl, a nebo jestli jsi jej ztratil, či prostě nechal být. I když je navenek vše v pořádku, nic ti neschází, ani neprožíváš žádný životní zápas tam uvnitř, hluboko v tvém nitru se ozývá ten tichý hlas, který možná ani nechceš slyšet. Nebo už neslyšíš nic? Ano, tichý hlas. Slyšíš-li ten tichý Boží hlas nech jej promluvit. Dej mu prostor, naprav svůj neutěšený stav a učiň toto: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. Ef. 5, 14. Probuď se jako Jonáš, dokud je čas. Jdi na kolena, právě tak jako Jonáš, a volej k Pánu Ježíši, dokud neobdržíš onen Boží pokoj a nesetkáš se s živým Bohem, který tě zachrání a vyvede ze smrti do života. Nedopřej si oddychu a volej, dokud nedojdeš pokoje s tím, který je Pánem života i smrti a jehož jméno je Svatý. Dej Pán, aby jsi i ty slyšel z úst živého Boha tato slova: Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu. Iz. 41, 10, 13.
Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstala ve vás, a radost vaše aby byla plná. Jan. 15.11
vyd. -apv-
